Školy v americkém státě Louisiana nově musí mít ve třídách desatero
Nový zákon, který ve státě Louisiana vstoupil v platnost minulou středu, nařizuje všem státem financovaným školám do tříd umístit plakáty s biblickým desaterem přikázání.[1] Povinnost má začít platit od nového školního roku a to pro všechny úrovně škol, od mateřských až po univerzity. Podnět pro tuto změnu přišel z iniciativy místních republikánů.
Zákon se podle očekávání neobešel bez kontroverze. Mnohé občanské spolky, jako například Americká unie občanských práv (American Civil Liberties Union) či nadace Svoboda od náboženství (Freedom from Religion Foundation), zákon kritizují jako protiústavní a plánují věc vzít k soudu.[2] Argumentují tím, že zákon zvýhodňuje specifickou víru v kontextu státních institucí a tím porušuje sekci prvního dodatku ústavy o svobodě vyznání a odluky církve od státu. Zároveň si myslí, že vystavování desatera může studentstvu jiného či žádného vyznání dávat signál, že není vítáno.
Zastánci zákona ale tvrdí, že nejde o propagaci specifické víry, ale o připomenutí historie země a původu jejích zákonů, a míní, že Nejvyšší soud jim dá za pravdu.[3][4] Představa, že požadavek vystavování desatera, ve kterém se zmiňuje víra v jednoho boha a další konkrétní náboženské zásady, by mohl být obhájen jako ne explicitně nábožensky motivovaný, se může zdát nerealistická. V tomto kontextu je však důležité připomenout, že momentální složení amerického Nejvyššího soudu je z většiny konzervativní a že soud v poslední době interpretuje relevantní sekci prvního dodatku poněkud volněji.[5] Jasným příkladem je soudní proces z roku 2022 Kennedy proti školnímu obvodu Bremerton, ve kterém bylo rozhodnuto, že trenér školního týmu Joseph A. Kennedy má právo po zápasech svůj tým vést v modlitbě, i když v minulosti soud o podobných případech rozhodoval opačně.[6]
Na tento zákon je také vhodné se koukat v širším kontextu celých Spojených států. Louisiana není prvním státem, který se o takovouto věc pokusil. Podobné zákony v minulosti byly navrženy a neprošly například v Oklahomě, Mississippi, Západní Virginii, Arizoně či Georgii.[7] Mohlo by se tak jednat o impuls, který odstartuje vlnu podobné legislativy v dalších republikánských státech. Zároveň je dobré vnímat, že jde pouze o jeden komponent širší republikánské snahy dostat do legislativy čím dál více explicitně křesťansky motivovaných změn s cílem udělat ze Spojených států křesťanský národ. Mezi další kroky tímto směrem patří přímo v Louisianě například zákon povolující státním školám zaměstnávat kaplany, zákon nařizující oslovovat transgender studenstvo rodem odpovídajícím údajům v rodném listě či přidání léků indukujících interrupci na seznam kontrolovaných substancí.[8] V minulosti šlo také o z části úspěšné pokusy zavést ve školách výuku kreacionismu, či o program státních voucherů podporujících rodiny v posílání svých dětí na (z valné většiny křesťanské) soukromé školy.[9]
[1] https://denikn.cz/minuta/1456669/
[2] https://thehill.com/regulation/court-battles/4731536-aclu-lawsuit-louisiana-10-commandments/
[3] https://thehill.com/homenews/education/4733678-louisiana-law-ten-commandments-fight/
[4] https://apnews.com/article/louisiana-ten-commandments-displayed-classrooms-571a2447906f7bbd5a166d53db005a62
[5] https://www.axios.com/local/new-orleans/2024/05/29/louisiana-first-state-require-ten-commandments-schools
[6] https://constitutioncenter.org/the-constitution/supreme-court-case-library/kennedy-v-bremerton-school-district
[7] https://www.nytimes.com/2024/06/21/us/louisiana-ten-commandments-landry.html
[9] https://www.nola.com/news/education/louisiana-ten-commandments-religion-laws/article_fb7ed0b4-3016-11ef-83b6-bf3edc2ef7c1.html
Nové pokusy o prosazení alternativní medicíny: konference v parlamentu
20. června se na půdě parlamentu konala konference o možnostech zařazení alternativní medicíny do zdravotnictví s názvem „Je čas začít spolupracovat“.[1] Na ní vystoupili zástupci tří směrů alternativní medicíny – homeopatie, akupunktury a biotroniky. Na přípravě spolupracoval Institut pro tradiční, komplementární a integrativní medicínu (TCIM/CAM).[2] Hlavní myšlenkou akce byla argumentace o údajné komplementaritě medicíny založené na vědeckých poznatcích a alternativní medicíny a nutnosti zařadit i to druhé do systému zdravotnictví. Patrná byla snaha odloučit se od spirituálních kořenů těchto léčitelských směrů.
V celoevropském kontextu nejde o ojedinělou snahu – alternativní a komplementární medicína[3] se těší čím dál větší popularitě[4] a například v Německu je homeopatie dokonce částečně placená ze zdravotního pojištění.[5] Jde přitom o znepokojující trend. Efektivita alternativní medicíny totiž obecně není dobře vědecky podložená. Například homeopatie – technika vyvinutá v osmnáctém století Němcem Samuelem Hahnemannem založená na opakovaném ředění léčiva tak moc, že v roztoku nezůstane ani jediná molekula aktivní látky – nemá žádný prokázaný účinek nad úroveň placeba.[6][7][8] Biotronika – způsob léčitelství založený na údajné existenci tzv. „vitálních sil”[9] – je méně rozšířená a tedy o ní výzkum prakticky neexistuje, i když její proponenti se snaží tvrdit opak. V případě akupunktury meta-analýzy ukazují, že většina výzkumu je příliš nízké kvality a jediné účinky prokázané s vysokou mírou jistoty jsou v případě některých typů chronické bolesti.[10]
Problémy alternativní medicíny nekončí neefektivitou. Její uživatelé i běžná populace mají tendenci si myslet, že jde o přírodní a tedy nutně i bezpečné techniky. Není tomu vždy tak, například přístupy založené na bylinkách či doplňcích stravy mohou mít nežádoucí vedlejší účinky nebo lékové interakce, které snižují efektivitu konvenční léčby.[11] Další nebezpečí alternativních přístupů spočívá v tom, že jejich využití může pacienty odradit či zdržet od vyhledání vědecky prokázané péče, což může ohrozit jejich zdraví.[12] Může také dojít k vyčerpání ekonomických zdrojů a tím pádem snížení dostupnosti efektivní léčby.[13] Toto nebezpečí přitom přetrvává i u technik, které určitou efektivitu mají. Lidé, kterým alternativní medicína skutečně pomohla ve specifické oblasti, či pomohla pouze na úrovni placebo efektu, mohou získat pocit, že alternativní medicíně mohou věřit i v jiných oblastech.[14]
Na závěr je také dobré zamyslet se nad implikacemi snahy distancovat alternativní medicínu od spirituality, ze které vzešla. Můžeme to vnímat jako pozitivní posun k vědeckým postupům. Zvláště u homeopatie jde přitom o explicitní porušení originálních postupů, kdy použití zároveň s nehomeopatickými postupy bylo Hahnemannem označeno za „zločinnou zradu božské homeopatie.”[15] Na druhou stranu, někteří recipienti takovéto léčby nemusí o jejím původu vůbec vědět, lze to tedy také vnímat jako pokus tuto informaci zatajit a získat si tak větší pocit legitimity. Jako zvláště problematické se zdá být prodávání vědecky nepodložených homeopatik v lékárnách vedle skutečného léčiva.[16] Míra tohoto odloučení je přitom různá, například u biotroniky je spirituální podstata stále velmi přiznaná.[17]
[1] https://info.dingir.cz/2024/06/novy-impuls-k-integraci-alternativni-mediciny-do-zdravotnictvi/
[3] Pozn.: v některých kontextech se tyto dva termíny odlišují tak, že alternativní medicína je samostatně stojící, zatímco komplementární je aplikována zároveň s konvenčními postupy; někdy se však tato slova používají zaměnitelně. Viz https://www.cancerresearchuk.org/about-cancer/treatment/complementary-alternative-therapies/about/difference-between-therapies
[4] Posadzki P, Watson LK, Alotaibi A, Ernst E. Prevalence of use of complementary and alternative medicine (CAM) by patients/consumers in the UK: systematic review of surveys. Clin Med (Lond). 2013 Apr;13(2):126-31. doi: 10.7861/clinmedicine.13-2-126. PMID: 23681857; PMCID: PMC4952625.
[5] Existují však snahy toto ukončit, viz https://www.n-tv.de/politik/Lauterbach-will-Homoeopathie-als-Kassenleistung-streichen-article24653481.html
[6] Grams N. Homeopathy-where is the science? A current inventory on a pre-scientific artifact. EMBO Rep. 2019 Mar;20(3):e47761. doi: 10.15252/embr.201947761. Epub 2019 Feb 14. PMID: 30765373; PMCID: PMC6399603.
[7] Ernst E. A systematic review of systematic reviews of homeopathy. Br J Clin Pharmacol. 2002 Dec;54(6):577-82. doi: 10.1046/j.1365-2125.2002.01699.x. PMID: 12492603; PMCID: PMC1874503.
[8] Mathie, R.T., Ramparsad, N., Legg, L.A. et al. Randomised, double-blind, placebo-controlled trials of non-individualised homeopathic treatment: systematic review and meta-analysis. Syst Rev 6, 63 (2017). https://doi.org/10.1186/s13643-017-0445-3
[9] https://www.dub.cz/cs/zezulkova-biotronika-03-duchovni-lecba
[10] Allen J, Mak SS, Begashaw M, Larkin J, Miake-Lye I, Beroes-Severin J, Olson J, Shekelle PG. Use of Acupuncture for Adult Health Conditions, 2013 to 2021: A Systematic Review. JAMA Netw Open. 2022 Nov 1;5(11):e2243665. doi: 10.1001/jamanetworkopen.2022.43665. Erratum in: JAMA Netw Open. 2023 Feb 1;6(2):e233459. doi: 10.1001/jamanetworkopen.2023.3459. PMID: 36416820; PMCID: PMC9685495.
[11] https://www.researchgate.net/profile/Floris-De-Jong/publication/6906900_Complementary_and_Alternative_Medicine_During_Cancer_Treatment_Beyond_Innocence/links/02e7e52cb1d6165d12000000/Complementary-and-Alternative-Medicine-During-Cancer-Treatment-Beyond-Innocence.pdf
[12] Skyler B Johnson, Henry S Park, Cary P Gross, James B Yu, Use of Alternative Medicine for Cancer and Its Impact on Survival, JNCI: Journal of the National Cancer Institute, Volume 110, Issue 1, January 2018, Pages 121–124, https://doi.org/10.1093/jnci/djx145
[13] Garrett B, Caulfield T, Murdoch B, et al. A taxonomy of risk-associated alternative health practices: A Delphi study. Health Soc Care Community. 2022; 30: 1163–1181. https://doi.org/10.1111/hsc.13386
[14] Tabish SA. Complementary and Alternative Healthcare: Is it Evidence-based? Int J Health Sci (Qassim). 2008 Jan;2(1):V-IX. PMID: 21475465; PMCID: PMC3068720.
[16] https://zpravy.aktualne.cz/finance/nakupovani/homeopatika-jako-chripkova-lez-je-to-lek-kontruji-lekarnici/r~f9dff94409ed11ea9d020cc47ab5f122/
[17] Viz [1] a také se stačí podívat na úvodní stránku https://www.dub.cz/
Arcibiskup Graubner projevil nelibost s plánovaným rozšířením práv transgender osob
„Je to tak trochu nedomyšlená móda,“ komentoval pražský arcibiskup Jan Graubner nedávné rozhodnutí ústavního soudu ve věci procesu úřední změny pohlaví.[1] Soud totiž rozhodl, že podmiňovat možnost změny pohlaví chirurgickou kastrací je neústavní, a dal zákonodárcům čas do 30. června 2025 zákon vhodně upravit.[2]
V celém arcibiskupově prohlášení[3] se lze pozastavit hned nad několika věcmi, nejvíce do očí bijící jsou však jakési kontradikce mezi různými body prohlášení i nesrovnalosti s realitou. Například si arcibiskup stěžuje na „akceleraci oddělení právního a biologického pohlaví” a „nejkrajnější dotažení myšlenky, že sociální pohlaví je samostatnou kategorií, nezávislou na biologické realitě”, zároveň je však toho názoru, že „lidské pohlaví nelze změnit”, a to ani chirurgickou cestou. Neměla by mu být tedy změna jedno? Pokud už i momentální právní úpravu bere jako nějaké popření biologie, nová verze na tomto nic nezmění. Tyto operativní zákroky navíc označuje za „bolestivé a znetvořující”, neměl by tedy vítat úpravu, která umožní lidem důstojný život bez jejich nutnosti? Tuto kontradikci dotáhl do úplné absurdity v prohlášení pro portál novinky.cz církevní právník Jakub Kříž, který si myslí, že „ve chvíli, kdy ale do právního řádu uvedete myšlenku změny pohlaví zcela na požádání, tak podpoříte počet žadatelů a spustíte i lavinu těch, kteří budou žádat hormonální i chirurgickou léčbu.“[4] Vzhledem k tomu, že někteří lidé chirurgické zákroky podstupují specificky proto, aby mohli projít úřední změnou, myšlenka, že rozhodnutí soudu povede k většímu množství zákroků, logicky naprosto nedává smysl.
Druhým nedostatkem prohlášení je naprosté nezohlednění názoru odborníků. Arcibiskup sice říká, že by transgender lidé měli vyhledat odbornou pomoc psychologů a lékařů, už ale nezmiňuje, že afirmativní přístup pomocí hormonální terapie a operací je dle konsenzu odborníků nejvhodnějším postupem.[5] Tento odborný přístup navíc diskredituje tím, že jej označuje za „znetvořující”, přitom sám samozřejmě žádnou expertízu v oboru nemá. Zároveň bychom se (zvláště v kontextu celého prohlášení) mohli domnívat, že doporučením na péči „inspirujících se Božím pohledem na člověka a jeho celistvost” arcibiskup myslí postupy podobné konverzní terapii. Tyto „terapie” lidem prokazatelně nepomáhají.[6]
[1] https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zda-se-ze-tu-vypukla-pandemie-arcibiskup-graubner-vstoupil-do-diskuse-o-zmene-pohlavi-40477214
[2] https://www.usoud.cz/aktualne/chirurgicky-zakrok-vcetne-sterilizace-jako-podminka-uredni-zmeny-pohlavi-neobstal-pred-ustavnim-soudem
[3] https://www.cirkev.cz/prohlaseni-mons-jana-graubnera-k-nalezu-ustavniho-soudu-ve-veci-zmeny-pohlavi_39245
[5] https://www.wpath.org/soc8
[6] Ashley F. Transporting the Burden of Justification: The Unethicality of Transgender Conversion Practices. J Law Med Ethics. 2022;50(3):425-442. doi: 10.1017/jme.2022.85. PMID: 36398637; PMCID: PMC9679588.